Etheric píše:Nejdůležitějším survival nástrojem je mozek a dovednosti v něm
No jo, ale co ty chudáci blbci mezi náma? Nepřekonatelné nedostatky na jedné straně, je nutné kompenzovat jinde. Tím nechci urážet jiné. Já jsem třeba od přírody pomalejší a co nemám už předem důkladně ozkoušené a nacvičené, to mi žalostně nejde. Doženu to jen určitou až napřirozenou vytrvalostí, tak se posouvám dál, a někdy i doháním a předháním. Když je člověk tupej, tak se pak každá materiální berlička hodí... ikdyž tedy já mám vyložený třeba odpor proti tomu, řešit problémy kreditkou apod.
Já jsem nakonec dospěl k do jisté míry k osvobozujícímu poznání, že mám nožík vlastně spíš jako součást psychické terapie. Říznout si do dřívka, rozštípnout polínko, udělat ohýnek, někde "sám" v přírodě (samozřejmě na vhodném místě, nejlépe v už existujícím ohništi), může to sice znít absurdně, ale ikdyž vím, že to vlastně žádný reálný, tím spíš pak survivalový význam nemá, tak to je pro mě balzám na duši - poté co celé dny trávím v umělém, lidmi vyrobeném prostředí, kdy je človek i přes kdejakou odbornost vlastně jen třeba hladce namazaným a neobvykle se lesknujícím, ale jen dalším navazujícím se kolečkem soukolí v soustavě dělby práce, a konkrétní výsledky své práce, ve smyslu vytvořil jsem "něco hmatatelného skoro z ničeho", člověk za sebou skoro nikdy nevidí...
Z konkrétního hlediska nože mi pak jde o to, aby to málo co mám bylo v rámci možnosti dokonalé, co nejvíc se té mýtické, nedosažitelné dokonalosti blížilo, bylo na samotné její hranici až tak, že se zdá být na ní. Minimalistický nástroj, to je oč jde, ale právě přesto/proto skvěle navržený a z hlediska toho co potřebuju perfektně vyrobený, technologicky i materiálově. Paradoxní je, že naprostá většina těch krásných drahých řemeslně vyrobených nožů od nožířů se té mé představě o dokonalosti vůbec neblíží a některé levné tovární kousky je v mých očích naopak o tolik překonávají.